Démoni a andělé dekadence ve Vídni

28. 06. 2013 | rubrika: Výstavy | autor: Patrik Šimon

Jedním slovem impozantní. Taková je výstava ve vídeňském Belvederu, tedy rakouské Národní galerii, která přináší téma s názvem DEKADENCE. Pozice rakouského symbolismu. Až do 13. října 2013 budou moci diváci  ve významné kulturní metropoli obdivovat i zavrhovat díla, jež pro svou specifickou výrazovou škálu hledají uplatnění v nových uměleckých kategoriích. Belveder je respektovaným výstavním komplexem, který si pod vedením své ředitelky Agnes Husslein-Arco drží pozici progresivní platformy zpřístupňující domácímu i zahraničnímu publiku nejen výstavy aspirující na vysoká návštěvnická čísla (např. ke klimtovskému výročí obligátní Gustav Klimt; dříve Alfons Mucha), ale také speciální výstavy zaměřené na dosud neformulovanou problematiku, jakou je postavení rakouského abstraktního umění či záslužné retrospektivy s kritickým zhodnocením díla (F. G. Waldmüller, Hans Makart, Oskar Kokoschka aj.).

Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)
Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)

Právě těmito projekty získává Belveder na mezinárodní scéně výsadní postavení. Český divák může srovnávat. Před šesti lety se uskutečnila v pražském Obecním domě velkolepá výstava DEKADENCE. V barvách chorobných, jejíž velkou předností bylo předvedení prací souvisejících s českým prostředím.
Společným jmenovatelem obou duchovně spřízněných prostředí (propustnost umělců v rakousko-uherské říši byla logická) je soustředěné sebeobjevení umělecké individuality a snaha otisknout ji v citově vyhrocených tématech. Ať už v hypertrofované sebestylizaci umělce, nebo v démonickém uchopování personifikace přírody v apokalyptických vizích. Belvedere nastoluje příběh rakouského umění, narozdíl od české výstavy s větším propojením s Evropou. Je to navíc interpretace hlavního autora Alfreda Weidingera, který zvolil ukázky s díly Belgičana Fernanda Knopfa, Švýcara Ferdinanda Hodlera či Arnolda Böcklina až k příkladům Nora Edvarda Muncha, německého Franze von Stucka či českého Jana Preislera. Národnost viditelně nehraje roli. Kam by pak patřil takový sochař Franz Metzner, který byl úzce spjat jak s českým, tak s německým a rakouským prostředím.

Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)
Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)

Sebevědomí této koncepce jasně nastoluje kóty evropského vnímání symbolismu s jakousi zajímavostí, kterou nelze brát na lehkou váhu a tou je právě individualizovaná zvláštnost dekadence jako životního postoje řady umělců, nikoli její absolutní ztotožnění s formálními či programovými nároky nějaké umělecké skupiny.
Rozdílnost mnoha malířských individualit je šťastně spojována v tvarovém příběhu a tak se nově objevený Dívčí poloakt Oskara Kokoschky ze sbírky Patrika Šimona může ocitnout vedle Hodlerova Dojetí. Právě v této kombinaci je vidět velké mistrovství vnímání, které umožňuje rozehrávat příběh napříč jednotlivými, často i nesouměřitelnými projevy. Autor výstavy záměrně potlačil osobnost Gustava Klimta, takže mohou vyniknout další osobnosti umělecké scény, v oprávněně rozostřené situaci navyklých klišé, zejména pak symbolista Eduard Veith, jehož Alegorii křesťanství jsme také měli příležitost zapůjčit do výstavního konceptu vídeňské galerie. Cesta ticha Františka Kupky z naší sbírky doslova září ve ztemnělé svatyni vedle objektu Franze Metznera a obrazů Ernsta Stöhra, naproti v dialogu se sfingou Gustava Moreaua.

Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)
Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)

Z českého umění vedle zmíněného Kupky mohou diváci vidět i práce Jana Preislera, Maxmiliana Pirnera a sochu Puberty od Jana Štursy, která v sále s oslnivou dívčí subtilností Eleny Luksch-Makowské vyznívá jako pocta mládí a secesí objevovanému znovuzrození jara. Vedle Štursy vévodí stosedmdesáti centimetrový Mladík Franze Barwiga se svým nejistým gestem ruky opírající se o tvář.
Výstava šťastně reflektuje také kořeny dekadentního pocitu melancholie a touhy, který je detekován už v díle romantizující Zasněné Christiana Rubena z roku 1842, která vznikla za jeho pobytu v Čechách, nebo v měsíčně tklivém obrázku z poloviny 19. století u Moritze von Schwind (Převoznice). V různě nastavených zrcadlech se postupně utváří příběh rakouské dekadence, kde vedle sebe defilují mystické scény Karla Wilhelma Diefenbacha a Gabriela Maxe či abstrahující féerie Alfreda Kubina ve společenství Wenzela Hablika. Karel Meditz se svou travestující okřídlenou figurou (Rudý anděl) dominuje výstavě jako nejsignifikantnější leitmotiv příběhu vyprávějícím o zvrácenosti, temné i nevinné kráse, démonickém tajemství, v nichž si mnozí libovali s neskonale vážnou virtuozitou umělecké osobitosti.

Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)
Pohled do expozice (foto Belvedere Wien)

Sdílet na facebooku